Aquaglobus

Věžové vodojemy jsou výraznými prvky rovinatých území, ve kterých jsou technicky nejpřijatelnější možností, jak zajistit dostatečný tlak ve vodovodní síti v případech, kdy v blízkosti spotřebiště není dostatečně vysoký kopec umožňující situování zemního vodojemu.

Hlavním problémem ocelových věžových vodojemů je nadměrné ohřívání vody v nádrži v letních měsících. Tento negativní jev měl být omezen zaizolováním nádrže a jejím pokrytím lesklými hliníkovými plechy, které jsou přibity na dřevěný rošt.

Už předchozí fotografie napovídaly, že vodojem je minimálně mimo provoz, což dále potvrzují chybějící dvířka do dříku i celkově zanedbaný stav pozemku, na kterém se objekt nachází.

Voda byla do horní nádrže vodojemu dopravována čerpadly, která se nacházela v samostatné strojovně. Není složité uhodnout, kde skončila čerpadla a většina kovového vybavení.

Označení aquaglobus se používá pro ocelové věžové vodojemy nesené pouze na dříku, je-li ke stabilizaci konstrukce využito i kotevních lan, tak se nazývá hydroglobus.

Uvnitř dříku je místo tak akorát na žebřík s ochranným košem a trojici potrubí (pro přívod a odběr vody a od bezpečnostního přelivu). Zápach ptačích exkrementů jen potvrzuje, že vodojem je už delší dobu využíván jiným způsobem.

Maďarské nápisy odkazují na zemi, ve které byl okolo roku 1966 tento typ vodojemu vyvinut. Vypínače sloužily k ovládání osvětlení dříku, překážkového návěstidla (Tetővilágitás) a zásuvek (Dugaszoló aljzat). Z dvou pozic pro kontrolky je dnes jen jedna označena štítkem, tato indikovala chod čerpadla (Szivattyú BE).

Šachta s žebříkem vede i skrz kulovou nádrž a otevřeným poklopem vniká z vrcholu vodojemu denní světlo. V místě napojení nádrže na dřík jsou 4 zářezy pro kotevní lana (nádrže byly unifikované a bylo možné je použít pro oba typy konstrukcí).

Napojení tlakových potrubí je provedeno přes kloubové spojky, které umožňovaly určitý pohyb a jak naznačuje jejich zrezivění, měly problém s těsností. Potrubí od bezpečnostního přelivu společně s vypouštěcím ventilem je svedeno volně do navazujícího potrubí.

Těsně pod vrcholem je vstup do akumulace; nízký oválný otvor není zrovna snadno průlezný a pohyb je navíc ztížen nutností ihned vstoupit na žebřík uvnitř nádrže.

Maximální hladina ve vodojemu je určena výškovým umístěním bezpečnostního přelivu a na stěně nádrže ji reflektuje bílý pruh ochranného nátěru. Bezpečnostní přeliv je na fotografii částečně skryt za šachtou s žebříkem.

Prostor kulové nádrže není nijak dělen (to je pro věžové vodojemy typické, aby nedocházelo k nerovnoměrnému zatížení dříku) a vyznačuje se zvláštní akustikou.

Snímače hladiny zahajovaly a ukončovaly čerpání vody do vodojemu, jejich vzájemná výšková odlehlost určovala četnost spínání čerpadla a délku čerpání.

Kruhový poklop umožňuje vstup na vrchol vodojemu, což bylo v době jeho fungování potřebné při provádění kontrol a oprav pláště, dnes stavba poskytuje už jen rozhled po krajině.

Překážkové návěstidlo má upozornit letadla na přítomnost vysoké stavby, zde je tvořeno obyčejnou žárovkou v skleněném krytu s červeným nátěrem. Konstrukce věžových vodojemů jsou často využívány jako nosiče telekomunikačních antén nebo jsou opatřeny reklamním nátěrem, dobelický vodojem takový osud zatím míjí.

Chtěl bych poděkovat Jirkovi Wetterovi za informace o tomto objetku.