Elektrárna

Jez, jenž nahradil původní dřevěný z roku 1863, a blízká ulice jménem Valchařská připomínají existenci valchy, tedy zařízení na zplsťování sukna, které ke svému pohonu nejčastěji využívalo energii vody získanou vzdutím říční hladiny pomocí jezu.

S nástupem tovární textilní výroby v Brně valcha zanikla a kromě názvu ulice ji připomínají i některé úpravy koryta řeky, které jsou zachovány díky pokračujícímu využívání vodního toku k výrobě elektřiny.

Výšku koruny jezu a tím i míru vzdutí lze regulovat pomocí naklonění přelivové hrany. Množství navinutého řetězu napovídá, že je možné ji zcela sklopit a podstatně tak snížit výšku jezu, což může být v kombinaci s uzavřením stavidel vhodné při opravách zařízení.

Hrubé česle zabrání velkým předmětům plujícím na hladině, aby se dostaly do prostoru stavidel, kde by se mohly vzpříčit a znemožnit tak jejich uzavření. Tato stavidla určují kolik vody bude využito k výrobě elektrické energie a kolik bude odvedeno bez užitku.

Pomalu se dostáváme do prostoru vodní elektrárny, v těchto místech voda vniká přes jemné česle do strojovny a menší část odtéká i do bývalého náhonu pro valchu, který se opět napojí do Svitavy u Kaloudovy ulice.

V pořadí druhé česle jsou jemnější a zachycují především listí, kterého je zvláště na podzim velké množství, a snadno dojde k jejich ucpání; pro tyto případy je zde mechanismus, který automaticky setře naplaveniny a průchod vody zůstává nepřerušen.

Strojní zařízení elektrárny (turbíny, převody a generátor) je ukryté v betonovém korpusu, kvůli 2,5m spádu na sebe upozorňuje především nápadně prudce vyvěrající vodou zpět do řeky.

Že je elektrárna v provozu se přesvědčíme snadno. Z ochozu kolem strojovny je slyšet slabý hukot turbíny a po přiložení ruky na dveře se dvěma klikami ucítíme, jak se slabě chvějí.