Jakákoli betonová nebo cihlová věc působí při procházce lesem nevšedně. Především na jaře se podobné objekty snadno hledají, mezi holými keři a v loňském listí jsou dobře vidět. Na výpusť pro vodu z uzávěru proto nebylo těžké narazit, přesto byla milým překvapením.
Od výpustě je v řídkém křoví u silnice vidět modře natřená tyčka s kruhovým plechovým plíškem nahoře. Takové označení uzávěrů vody je staré, už dlouho se používají hranaté cedulky z plastu.
Uzamykatelný plokop, tak typický pro vodárenské objekty, nese asi nejvíce znaků staří. Díky rezavým pantům není možné víko odklopit do polohy, která by vylučovala samovolné zapadnutí zpět. Popraskaný beton budí až pochybnosti, zda mnohem zachovalejší výpusť patří skutečně k tomuto uzávěru.
V těsném prostoru uzávěru panují obvyklé podímky, tma, zima a vlhko, které zároveň nasvědčují, že vodovodním potrubím stále protéká voda, ačkoli vnější vzhled tomu moc nenapovídá.