Při cestě z přízemí do prvního patra narazíme v polovině schodiště na vstup do tmavé místnosti odporně páchnoucí spáleništěm. Její stěny jsou černé od kouře, světlo se od nich špatně odráží. Proto se ani nezdržujeme její důkladnější prohlídkou a pokračujeme v cestě nahoru.
Protékající střecha zapříčinila narušení stropu a jeho částečné zřícení. Dřevěná podlaha se při každém kroku prohýbá. Nalevo je balkón, ale ani tam se člověk necítí lépe, balkón totiž nemá zábradlí.
Druhý část na tom není o moc lépe, probořené stropní trámy a díry v nosné zdi na klidu a jistotě moc nepřidají. Přesto tato část působí bezpečnějším dojmem, asi díky podlaze, která se už neprohýbá.
Hra světla vytvořila i na jinak nehezkém místě zajímavé zátiší, které je v kontrastu s celkovou atmosférou místa.
Nad toaletami v přízemí se nacházejí i v prvním patře místnosti podobného účelu. Otvor vpravo ve zdi může být po sifonu od umyvadla.
V místnosti nad schodištěm je dokonce i vana. Kromě obložení černými kachličkami se koupelna liší svým oknem, které bylo stejně široké jako místnost sama.