Štola I
Systém štol dlouhých přes 700 m měl během druhé světové války sloužit jako podzemní továrna pro letecké motory. Výroba se zde nikdy neuskutečnila. V 60. letech byla malá část přestavěna na protiatomový kryt.
Vstup, kterým by bez problémů projel osobní vůz, je silně očazen. Díky snadnému přístupu ve štolách často různí lidé zapalují různé věci.
Vstupní chodba zahýbá vpravo a po pár metrech ústí v křižovatku. Štoly za zazdívkou, která je na nějaký čas uzavírala, jsou velmi blátivé a je zde nepříjemný opar.
Chodba naproti zazdívce má, jako jediná, betonovou podlahu. Snad díky tomu právě zde nejčastěji nocují podivné existence. Na jejím konci je betonová stěna krytu CO s protitlakovými dveřmi.
Na stropě a na stěnách lze místy narazit na fragmenty rozvodu elektřiny, ať už pro plánované stroje nebo k osvětlení. V době vybudování nebyly stěny tak čené jako dnes, kdy je potřeba opravdu silných světel.
Dalších 140 m chodeb se ukrývá za krytem CO; kdo je touží spatřit musí se proplazit mezi skálou a stropem krytu. Díky tomu je zdejší systém mnohem víc zachovalý, stěny jsou o poznání světlejší a je zde jen odpad ze stavby krytu CO.
Čekal jsem těžký vzduch, protože prostory nejsou moc dobře větrány. Opak je pravdou. Nezbývá než doufat, že tomu zůstane i nadále. Stačí jedno neštěstí a jediná přístupová cesta může být zabetonována.
Během ražby štol došlo v místě, kde není vápencový masiv k propadu. Ten je dnes druhým vstupem do systému štol. A snad kvůli netopýrům byl i tento vstup přezděn a v zazdívce byly ponechány jen malé otvory pro létavé savce.
