Hláska TRHS

Teritoriální radiační hlásná síť (TRHS) je označení pro systém pozorovacích stanovišť, která měla v případě války monitorovat jaderné nebo chemické útoky. Byla budována většinou na místech s dobrým výhledem na předpokládané cíle (města). Vzhledem ke značné odlehlosti musel mít úkryt vlastní zdroj elektrické energie; v tomto případě její zdroj zajišťoval obrněný transportér, jehož korba je tu dodnes.

Kryt se aktivoval až při vyhlášení bojového poplachu, v dobách míru byl vstup překryt prefabrikáty a zasypán. V terénu jej připomínal jen charakteristický kopeček tvořený hliněným přehozem. Od deaktivace v 90. letech jsou kryty určeny k odprodeji, avšak mnohem častěji jsou rabovány.

Veškeré vybavení bylo do úkrytu navezeno až při zahájení bojového provozu, a tak jediným ozvláštněním interiéru je trychtýřový pisoár, který byl opatřený těsnicím špuntem kvůli zachování plynotěsnosti a úniku zápachu.

Jediná místnost úkrytu sloužila jako pracoviště velitele družstva, ostatním členům sloužila pouze pro ukryti během útoku. Případný naskladněný materiál, potraviny na několik dní a zařízení nutné pro provoz krytu zabralo spoustu místa, podmínky uvnitř byly velice stísněné.