Zahrady

Opuštěné zahrady v židenickém lesoparku Akátky jsou pro mě těžko popsatelným fenoménem, právě zde jsem si totiž poprvé uvědomil, že existuje „něco“, čemu jsem až po letech začal říkat Kafélanka. Tehdy stačilo, abych pod těžkým nebem záhlédl mezi stromy starý zahradní domek s rozbitými okny a vypálenými dveřmi, a obestřel mě pocit tajemna umocněný množstvím nezodpovězených otázek. Byl jsem tehdy malý a Akátky se mi staly synonymem pro záhadné místo plné divných věcí.

Po nějakém čase mě napadlo se do Akátek podívat znovu. Společně s Benem jsme tehdy nalezli podivuhodný svět starých, zarostlých zahrad. Několik dřevených domků nás nenechalo chladnými, ale pravým šokem bylo objevení dvou velkých zděných chatek s dveřmi, okny, střechou a pustou prázdnotou doprovázenou podivným zápachem z tlejícího dřeva, vlhkých zdí a síry. Rozhodli jsme se, že nejzachovalejší domek vyklidíme a uděláme si v něm klubovnu (více v deníku z průzkumu). Byli jsme hodně naivní.

Když jsem procházal tato místa naposledy, opět mě udivil propastný rozdíl, kdy na louce nad zahradami už vyrostla nová ulice rodinných domů a vil a o pár metrů níže leží pusté zahrady bez známky života.