Čekárna

Konečné zastávce v Masarykově čtvrti dominuje nevšední čekárna. Ačkoli vznikla asi až v 60. letech, svým stylem navazuje na architekturu předválečné éry. Přístřeší poskytuje nejen cestujícím, ale i řidičům, kterým je určena zadní neprosklená část.

Tenký železobetonový strop je v části pro cestující podpírán několika ocelovými vzpěrami, které jsou umístěny tak, aby nenarušovaly vzdušnost celé stavby. Jenže co je to platné, když vandalové posprejovali skleněné výplně a veškerá uvolněnost a lehkost tak zmizela.

Skleněné tabulky jsou na mnoha místech rozbité, případné opravy jsou provedeny jinými z neprůhledného skla. Osvětlení interiéru je nefunkční. Bohužel takové detaily ubírají čekárně její kouzlo.

Jedině zapadající slunce ve správný den dokáže rozzářit dlouhé okno. Právě v takových okamžicích nejvíce připomíná čekárna maják.