Dům

V příkrých svazích hlubokého Arnoštova údolí, kde silnice je pevně sevřená mezi skálu a továrnu, nachází se kamenitý portál sklepa a o kousek dále i ruiny domu.

Díky značné odlehlosti od města je sklep domovem jen několika starým pneumatikám, kterým poskytuje suché zázemí. Déšť však může pronikat větracím otvorem v relativně tenké klenbě, která tak prozrazuje, že sklep není do skály vyražen.

Háky vetknuté mezi cihly mají své protějšky i na druhé straně, zřejmě mezi nimi býval napnutý provaz a na něm zavěšené uskladněné potraviny.

Dům patřící ke sklepu je zachován podstatně méně, ruiny tvoří vlastně jen obvodové stěny s prázdnými otvory po dveřích a oknech.

I samotný dům byl obdařen sklepením, byť podstatně stísněnějším, než opodál sklep samostatně stojící. Denní světlo vnikající propadlou podlahou tak odhaluje vše, včetně pomačkaného hrnce snad po posledních obyvatelích.

Z prvního pohledu snad ani nemusí být patrné, nacházíme-li se uvnitř domu, splynutí interiéru s exteriérem je dokonalé především zásluhou rovnoměrně uchycených náletových dřevin.

Vrstvy barev a omítky mizí v opačném pořadí než byly naneseny, nakonec až omítka opět zvlhne tak, že opadá, potom neviditelný zedník začne dům cihlu po cihle rozebírat.

Plechové elektroinstalační krabice s nehořlavou výstelkou na sebe z dálky upozorňují okrově zbarveným okrajem svého sádrového hnízda.

Rozvrácená studna může budit dojem, že snad byla poškozena výbuchem. K posunutí těžké betonové desky je jinak potřeba hodně síly a motivace.

Vodní hladina je v mělké studni dobře dostupná, i přes chybějící kryt zatím nejeví známky přílišného zanesení.