Stožár

Ocelový stožár na kraji lesa rozhodně nevypadá staře, a přesto je dokonale prost jakékoli vysílací techniky či alespoň pozůstatku po ní. Ničím nezastíněný kruhový rozhled po krajině je nevyužit.

K uchycení a nasměrování vysílačů slouží prstence na horní plošině, toto uspořádání umožňuje na konstrukci umístit více různých antén a zároveň zachovává pohodlnější přístup pro údržbu.

Přibližně v 10m výšce se mění délka strany čtvercové základny stožáru, větší rozměry nižší části zvyšují tuhost konstrukce, menší rozměry vyšší části snižují spotřebu materiálu a tím i její hmotnost.

Celá konstrukce dosud nese původní ochranný nátěr, který však není věčný a musí se pravidelně obnovovat. Některé složité spoje se budou natírat těžko a tato místa budou více ohrožena korozí.

Elektrické kabely by k anténám šplhaly po vnější straně konstrukce, po vlastní kabelové lávce. Lidé mohou využít žebřík s bezpečnostním košem, jiný systém ochrany proti pádu zde osazen není.

Kromě výhledů do všech světových stran a k nebi je díky roštům na podlaze dobrá viditelnost i směrem dolů.

Na jednom ze sloupů zůstala zachována kotva od známého výrobce lezecké techniky, zřejmě jako pozůstatek z doby montáže stožáru.