Lávka

Aby hoteloví hosté při cestě k přehradě neriskovali přechodem přes rušnou silnici, byla pro ně zřízena lávka. Dnes slouží především jako nosič reklamních panelů, které jen špatně zakrývají její rezivějící tvář.

Stébla trávy, která roste na některých schodišťových stupních, v doprovodu nejrůznějších mechů jsou prvními pokusy o integraci ocelové lávky do přirozené krajiny, klimaxové stadium je však v nedohlednu.

Asfaltový povrch schodů je místo tradičního ošlapání rozpraskán. Příčin tohoto stavu je zřejmě více, za hlavní můžeme označit prohýbání jednotlivých stupňů při chůzi nebo poškození mrazem.

Různě barevné nátěry různého stáří vytvářejí až nečekanou pestrost, kterou z dálky zašle a šedivě působící konstrukce rozhodně neslibovala.

Mnoho let už uplynulo od posledního nátěru. Modrý povrch je na mnoha místech narušen rozpukem koroze. Symbolizuje-li tato barva naději, tak nejspíš v to, že není barvou nátěru posledního.

Nově zrekonstruované parkoviště na straně hotelu má povrch ze zámkové dlažby, která přetekla i na krátký počáteční úsek lávky; v dalším postupu jí asi zabránily majetkové poměry.

Trapézový plech na spodní straně lávky posloužil jako ztracené bednění při betonování podkladu pro asfaltový povrch, prosakující voda vyluhuje z betonu pojivo, které se sráží v podobě rychle rostoucích krápníků.