Bouda

Zděná stavba s pálenou krytinou na střeše, elegantní verandou a bytelnými dveřmi i okenicemi se (i přes dezolátní stav) obvykle jako bouda neoznačuje, přesto se blízké rozcestí jmenuje „U Boudy“.

Do několika vrstev omítky jsou vyryta sdělení, na která jejich autoři už dávno zapomněli, a ti, kterým byla určena, je možná ani nikdy nečetli. Asi proto jsou v takovém souznění s chátrajícím domem.

Jsou-li pavučiny na stěnách důkazem dlouhé doby od poslední vážně míněné návštěvy, co potom znamenají pavučiny plné prachu tak, že je i samotní pavouci opustili?

V nepořádku na stole zaujmou prázdné tiskopisy na dodávku materiálu s logem brněnské Zbrojovky i vydání časopisu Rytmus života z roku 2003.

Zadní místnost by stále dokázala poskytnout na patrové posteli pohodlný nocleh 6 lidem, avšak dnes by se takový počet odvážlivců ochotných ulehnout na plesnivou matraci v domě rozpadajícím se téměř před očima hledal velmi těžko.

Často bývá první slabinou domu zatékající střecha, potom narůstající vlhkost uvnitř započne obtížně zvratitelný proces degradace. Zde si střecha vede poměrně dobře, domek doplácí na mělké základy a začíná se trhat (pravděpodobně jej zvedají silné kořeny stromů).

Po celé délce střechy jsou v červené omítce vyryta data nějakých událostí či setkání pro boudu zřejmě významných, dnes stejně zapomenutých jako objekt sám.

Modrá turistická značka už neprochází přímo kolem stavení, snad z úcty, aby se mohl letitý dům nerušeně proměnit v hromádku suti.