Mlýn

Jednoúčelové stavby mlýnů prošly během průmyslové revoluce radikální přeměnou. Romantické stavby s charakteristickým vodním kolem, vodníkem a bodrým panem mlynářem, vystřídaly patrové budovy poháněné parním strojem a později elektrickým motorem. Moderní mlýn už není závislý na rozmarech přírody, kdy nedostatek vody nebo bezvětří jej prakticky ochromí, a může být postaven téměř kdekoli.

Ačkoli komárovský mlýn vodu k pohonu nepotřebuje, je situován v místech, kudy dříve protékal náhon z Ponávky a Svratky. Možná je tomu tak proto, že byl postaven na místě staršího vodního mlýna. Vlastní okolí prošlo od roku 1856 (tento letopočet je uveden na vnější zdi mlýna) mnoha změnami. Drobná městská zástavba ustoupila realizaci panelového sídliště a později byl prostor přeťat rychlostní silnicí. Budova mlýna však asanaci i další stavební změny v okolí přečkala až do dnešních dnů a zajímavě kontrastuje se sousedícími paneláky.

Čtyřpodlažní podsklepená stavba s obdélníkovým půdorysem je tvořena masivní obvodovou zdí a zděným jádrem doplněná dřevěným skeletem, který nese stropní konstrukce. Jedinou zřetelnou stavební úpravou z pozdější doby je průmyslový výtah a dodatečná elektroinstalace. Obytná přístavba není s původním objektem nijak spojena a relativně nedávno byla ještě využívána jako kancelář či sídlo nějaké firmy.

V současnosti je celý areál mlýna zpustlý a opuštěný, dřevěný skelet je systematicky rozebírán. Zajisté je to škoda, podobné vysloužilé industriální objekty mohou po úpravách sloužit jako loftové byty, u kterých se s oblibou využívá volný otevřený prostor a přiznání původního konstrukčního systému.