Podzemí
Město Brno není příliš bohaté na spletité labyrinty sklepů; propojená sklepení více domů jsou bílou vránou, která potěší každého dobrodruha a milovníka tajemna. Jsou pozůstatkem dlouhodobého a rozmanitého osídlení území. V minulosti tu býval klášter i pivovar.
V současnosti je vstup možný polozbořeným domem, ve kterém probíhají vleklé stavební úpravy. Lze tu narazit na jednotlivé kóje pro nájemníky, některé nejsou vyklizené a nacházíme tu staré marmelády a zavařeniny. Další část sklepů je téměř prázdná a v minulosti zřejmě plnila zvláštní účel, z povrchu do ní vede ocelové schodiště.
Největší místnost celého komplexu musela být zpevněna masivní betonovou skořepinou, aby odolala tlakům nadloží s novou zástavbou. Došlo tak k jejímu drobnému zmenšení, přesto jsou rozměry 32 × 9 metrů a až pětimetrová výška klenby něčím, co vzbuzuje úžas.
Malá chodbička schovaná v rohu místnosti na předchozí fotografii může být snadno přehlédnuta. Silná vrstva mazlavého bláta na podlaze je způsobena průsaky podzemní vody. V zadní části jsou dokonce tak intenzivní, že vyplavují cementový tmel z betonu, který se následně na povrchu stěn sráží v podobě malých krápníků.
V jiných částech sklepení se pod vrstvou malty odkrývá původní stavební materiál - cihly. Tato místnost je zajímavá svým tvarem, je totiž úzká a vysoká, ale ne tolik, aby vedla na povrch; bohužel se nedochovalo nic, co by napovědělo její účel.
Další prostory nezasahují tak hluboko pod svah, původní cihlové klenba je stále dostatečně nosná. Průchod ven je však obetonován a na rozhraní statických úprav je patrná síla betonové skořepiny. U pravé stěny můžeme vidět odhalenou část skalního masivu, do kterého v jiných místech sklepení proniká.
O skutečnosti, že sklepení není příliš hluboko, se přesvědčí každý návštěvník velice snadno. Ve vrcholu klenby jsou umístěny větrací otvory a lze jimi spatřit denní světlo. Ocelové konzoly u otvoru mohly nést mříž nebo větrací zařízení. Na místnost navazuje další, jen o něco užší, jak naznačuje neomítnutá příčka.
Druhá místnost má bíle omítnuté stěny a rovněž je vybavena větrákem v klenbě, který ústí do místa, kde se musí velice dobře dařit hlemýžďům; mnoho jich totiž popadalo dolů a našli zde smrt. Není možné tudy projít a nerozšlápnout jedinou prázdnou ulitu. Křupnutí se pod klenutými stropy zřetelně rozléhá.
Velké prostory rázem přechází v chodbu s hlínou na podlaze a smotaným kobercem pohozeným na schodech. V porovnání s druhým koncem chodby není koberec žádnou nástrahou pro návštěvníky bez slušného zdroje světla, po mírném zatočení chodba nečekaně ústí do čtyřmetrové propasti.
Zpevnění stěn betonovým postřikem bylo nutné k zajištění stability, bohužel zcela znehodnotilo genius loci podzemí. Vše je příliš nové, čisté a bílé. Pokračovat lze jen po ocelových stupadlech, jiná cesta není.
Po výstupu do dalších prostor se opět přiblížíme povrchu, signalizují to vlasové kořínky, které sem prorůstají a volně visí ze stropu, který je oproti předchozím částem sklepení proklatě blízko u hlavy.
Úzká, prudce se svažující cihlová chodba původně sloužila jako schodiště do sklepa, nánosy bláta z něj vytvořily kluzkou rampu, která končí u malého otvoru ve zdi dříve rozdělující sklepy tak, aby nebyl možný průchod mezi domy.
Sklep za zdí už jednoznačně patří k sousednímu domu. Znát je to na vnitřním vybavení, rozvody elektřiny jsou novější a zachovalejší. Část dokonce stále slouží jako plynová kotelna, za ní jsou další prostory plné špíny a nepořádku.
Druhým směrem od kotelny vede slepá chodba s mnoha dřevěnými sudy (snad pozůstatek po pivovaru), ke konci je bohužel zanesena množstvím suti novodobého charakteru, patrně sem byla navezena při rekonstrukci kotelny.
