Retenční nádrž

Retenční nebo také zadržovací nádrž je zařízení budované na tocích, které jsou kanalizovány a mohly by za silných dešťů způsobit kolaps kanalizačního systému. Úkolem nádrže je tedy zastavit silný nápor vody a zmírnit průtok na přípustnou mez. Nahromaděná voda postupně odteče nebo se vsákne do země. Za normálního stavu je nádrž prázdná.

Nádrž charakteristická svým kónickým přelivem patří k těm menším. Jejím úkolem je chránit kanalizaci před nečekaným průtokem Zaječího potoka nebo pramene U Antoníčka. Oba jsou však natolik slabé, že sem ani nedotečou.

Mohutný betonový přeliv se stupnicí pro odpočet výšky hladiny zajišťoval její maximální úroveň v téměř 4 metrech. Počátek stupnice se vztahuje k nějaké jiné, neznámé úrovni, u dna se nachází údaj 40,3 metrů.

U paty přelivu leží malý otvor (regulační klapka), který by sloužil k odtoku akumulované vody. Vzhledem k jeho velikosti by to trvalo několik dnů, než by se celá nádrž vypustila.

Na hrázi je umístěna malá budka s mechanismem na ovládání regulační klapky. Nasadí se klika a otočením se otvor otevře, nebo uzavře.

Vyústění přelivu je v korytu při cestě. Pomyslný tok chvíli pokračuje na povrchu, ale mizí zase pod zem, aby se dál opět vynořil a po krátkém putováním byl definitivně kanalizován.

Teprve uvnitř skruže narazíme poprvé na vodu, napršela nejspíš do přelivu a místo aby vytekla, usadila se zde. V cestě dál mi nezabrání, aspoň ji využiji pro zajímavý záběr.

V místech, kde se usadila voda je roura značně deformovaná a jeví známky po opravě, dokonce datované na 8. listopadu 1967. Od té doby je vše stejné, žádné praskliny se neobjevily.

Konec může být pro někoho trochu zklamáním, roura se zúží a stáčí se nahoru do šqchtového přelivu, předtím se připojuje i potrubí z regulační klapky.

Budeme-li pokračovat podél koryta, narazíme na místo, kde je odvod z nádrže sveden definitivně pod zem a stéká se s Ponávkou; na místě křížení je umístěn vodárenský objekt.