Štola

Sloužila snad k odvodnění hradních příkopů, snad jako úniková chodba z hradu. Poprvé se objevuje na plánu Brna z roku 1749, ale může být starší. Otázkami opředená štola prochází špilberským kopcem a přibližně v místech, kde protíná půdorys hradeb, je osazena kamenným portálem se stopami po uchycení mříže.

Štola je v celé své délce prokopaná pevným masivem, jen v některých místech ji zpevňuje cihlová klenba. V horních partiích se objevují nízké polozasypané příčné rozrážky, ze kterých slabě vytéká voda; štola mohla skutečně odvodňovat podloží hradeb.

Betonové koryto patří mezi stavební úpravy, které provedly kolem roku 1904 Brněnské vodárny a kanalizace. Jelikož spád štoly je velmi proměnlivý a v některých úsecích by rychlost proudící vody mohla překročit povolenou mez, čímž by došlo k abrazivnímu narušování betonového povrchu, je koryto na mnoha místech přepaženo kaskádami, které případnou vodu zpomalí.

Do štoly vedou z povrchu celkem čtyři revizní šachty, jejich výška je značně proměnlivá; to jen dokazuje v jak složitém terénu byla vybudována. Zároveň se dostáváme do nudného úseku, který je celý proveden v betonu a v podélném řezu by připomínal protáhlé schody (opět jde o opatření snižující rychlost vody).

Na spodní straně vybetonované části štoly – kde je spád o poznání nižší – dochází k ukládání drobných částic, které se divoce tekoucí vodě podařilo uvolnit, nebo které se do štoly dostaly jiným způsobem. Výsledkem je dvojice bílých čar tvořených usazeným materiálem.

Přestože je štola obtížně přístupná, ani jí se nevyhnuly problémy s nepořádkem v podobě prázdných lahví od vína nebo začouzených zdí od ohně. Nacházíme se blízko vstupní šachty, a tak je opět celý průřez proveden v betonu; právě přítomnost vstupu je možnou příčinou znečištění.

V místě největšího spádu je ve skále vylámaný velký prostor, který je zpevněn cihlovou klenbou. Blízkost povrchu se projevuje prorůstáním drobných kořínků rostlin, to může být v budoucnu problém – kořeny zesílí a mohou vážně narušit nadloží, zatím však ozvláštňují interiér štoly.

Pohled zpět na prudký spád; z fotografie není příliš patrný sklon, ale ke konci je sestup velmi obtížný, betonové koryto naštěstí neklouže, a tak jde sejít v pevné obuvi. Následuje brzdicí zídka a revizní šachta na povrch.

Ke konci je spád pozvolný a štola sleduje téměř přímý směr. Slabší části jsou provedeny v cihle a opět prorostlé kořínky. Na mnohých z nich se drží kapky vody a nejsou-li cizím zaviněním setřeseny, drží se tam pořád.

Zakončení štoly je plně cihlové a zužuje se do malé stoky s korytem vyzděným keramickou dlažbou, ta má vynikající odolnost proti obrusu i vůči agresivním vodám - ty se zde však nevyskytují.