Objekt
Jednou si prý Radek Soudek všiml podivného komínku čouhajícího ze země. Nedalo mu to a začal kolem kopat a asi v hloubce 1 m narazil na poklop. Původně k tomuto objektu náležely ještě dvě nadzemní části, které byly v roce 1992 zlikvidovány. Na jejich zbytky lze dodnes narazit.
Co přesně Radek tehdy odkopal není dodnes úplně jasné. Dle ohlasů se může jednat buď o místo, kde se řídila vysokotlaká čerpadla přivádějící vodu do hydrantů v případě havárie vodovodu. Jiná teorie říká, že se zde plnily dálkové kabely telecomu inertními plyny.
Pod neobvykle velkým plechovým poklopem se ukrývá téměř svislá šachta, z neznámého důvodu je podobně jako celý objekt, obložena dřevem. V době dokumentace objektu byla ve vstupní šachtě umístěna výstražná cedule i s betonovou patkou.
Tato roura možná vede do komínku na povrchu; nic by na tom nebylo, kdyby tady nebyla ještě jedna úplně stejná, jen v druhé místnosti a víc u podlahy. Zakončení roury napovídá, že na ní bylo ještě něco namontováno.
Stále se nacházíme v první místnosti, pod vstupní šachtou. Ze zdi sem vedou silné kabely ve zvláštním kovovém obalu, jež je opatřen ventilkem s hadičkou, která vedla k měřicím přístrojům; na jednom byl nápis niva, na druhém Brno. Jako niva bývá někdy označována oblast retenční nádrže.
Místnost o kruhovém průřezu připomíná ležící sud. Plášť je kovový a velmi tvrdý. Původně byla celá obložená dřevem, pod vlivem vody a některých návštěvníků dřevo opadalo.
Díky tomu, že se vstup nachází v dolíku, natéká do objektu při každém dešti voda, která nemaje kudy odtéci se tu zadržuje a vyváří zřejmě ideální podmínky pro život žab; při poslední návštěvě jsem napočítal 15 skokanů a 2 ropuchy.
