Vodojemy

Les nad Veslařskou ulicí ukrývá nejedno překvapení; opustí-li chodec udržované cesty, zavítá záhy do prostoru bývalých zahrad. Ty však připomínají již jen nepatrné fragmenty někdejší zahrádkářské činnosti. Naopak nádrže starého vodojemu přehlédnout nelze, vstupní otvory přímo bijí do očí.

Větší otvor ukrývá nekrytou šachtu stejných rozměrů, několik kramlí zajišťuje přístup až na tušené dno, to skutečné pod mnohaletými nánosy listí není vidět. Roury ve stěně vedou do vedlejší kryté nádrže.

Druhá nádrž klame svým vstupem; ačkoli je otvor na povrchu menší, ukrývá prostor daleko větších rozměrů. Strop je tvořen pomocí železných traverz, které jsou vzájemně propojeny jednoduchými klenbami. Kumulace odpadků pod vstupem není překvapením ani v nejmenším.

Otvory ve stropě fungovaly jako větrací šachty, ústí těsně při povrchu a nejsou ničím kryté. Kdyby tomu tak bylo i v době provozu vodojemu, byly by dobrý zdrojem znečistění, lze tedy předpokládat, že byly opatřeny kovovými kryty, které byly demontovány po vyřazení vodojemu z provozu.

Další vodojem ihned zaujme svým prostorovým řešením. Dvě šachty v různých výškových úrovních se opravdu jen tak nevidí. Tato dispozice není samoúčelná, níže položená nádrž zachytává přepadovou vodu z rezervoáru ukrytého pod výše položeným vstupem.

Díky neuvěřitelnému množství odpadků, které má na svědomí především blízkost dosud obývané zahrádkářské kolonie, vstup do nádrže není možný bez neúnosně vysokého rizika zaklínění nebo zranění o neznámé předměty ukryté v listí.