Sýpka

Mohutný, rozložitý dům se širokou střechou dekorovanou dvěma věžičkami byl už od pohledu podezřelý z opuštěnosti, tento dojem značně posilovaly stromky rostoucí na nepatřičných místech, prázdná okna i ledabyle pověšená cedule stroze oznamující možnost jeho koupě.

Po letech chátrání byl objekt zbaven střechy, což umožnilo rostlinám uvnitř se ještě radostněji rozrůstat. Odhalené smíšené obvodové zdivo z cihel a kamení je okořeněno novodobou nástavbou z pórobetonových tvárnic.

Při vhodné orientaci slunečního svitu je bývalý interiér jasně prozářen, zatímco ve stínu skrytá venkovní zeleň je tomu nucena pasivně přihlížet.

Po snesení střechy byl krov rozebrán, dochovaly se pouze části pod nástavbou naštěstí i s hrdlem výsypky. Hustě rozmístěné trámy jsou dokladem o značné únosnosti a tedy i kapacitě sýpky.

Jistá nepravidelnost v podélném nosném systému betonových sloupů a trámů je vynucená šikmo stojící štítovou zdí, avšak při obdivném sledování této agrární katedrály, jde o sotva postřehnutelný detail.

Rozlomený nosník demonstruje klíčové vlastnosti železobetonu, ve kterém pevný, ale křehký beton doplňuje ocelová výztuž rozmístěná do tahem namáhaných částí (zde na spodní straně, proto došlo při nárazu k prolomení). Charakteristický průřez výztuže ve tvaru čtyřcípé hvězdy prozrazuje, že jde o historický typ roxor.

Pozdější využití objektu si vyžádalo fragmentaci prostoru na menší části, do některých rámů byly vsazeny zárubně, jinde zas byly postaveny příčky. Vzniklý prostor mohl snadno vinou malé výšky stropů působit stísněně.

Únosnost železobetonových rámů je zvyšována tzv. náběhy, zešikmenými částmi v místě vetknutí. Vzniklá větší plocha může být využita různě, například k umístění laciného osvětlení.

Zavěšená posuvná vrata mají nestejně velká křídla, tento nesoulad může být vysvětlen například tím, že se nejedná o jejich první instalaci, čemuž by odpovídalo i vyšisování horních částí prken od slunce, ke kterému by v uzavřené prostoru docházet nemělo.

Luxferové tvárnice v masivní zdi nabízejí abstraktní pohled na svět za nimi, mohou připomínat odlesky slunce na vodní hladině, nebo čtvercová políčka filmového záznamu nějakého mikroskopického děje.

Pečlivost, s jakou je osekán beton a odhalena výztuž snad svědčí o provedeném statickém posouzení, pro které bylo nutné zjistit rozmístění výztuže. Naděje, že objekt nebude zbořen stále existuje.