Domovní značení

Názvy ulic nejsou jen dobrým orientačním prvkem ve městě, lze je chápat i jako metaforu současné doby, reflexi kulturního a společenského klimatu. Každá změna politického režimu s sebou nesla i změnu v pojmenování některých ulic. Tento trend má kořeny už v Rakousku-Uhersku, kdy za první světové války byly přejmenovány významné brněnské ulice po členech královské rodiny a vrchních představitelích armády.

Vznik Československé republiky nejenže vrátil ulicím názvy staré, ale zároveň došlo k jejich kompletnímu počeštění, což se tehdy neobešlo bez protestů početné německy mluvící části obyvatel.

Přejmenování ulic znamenalo, kromě mnoha dalších komplikací, výrobu nových tabulek s názvy ulic a čísly domů. Tento úkol svěřili městští zastupitelé firmě Austria a zvolili levnější oválné tabulky. Po více jak 90 letech od tohoto rozhodnutí je stále můžeme na některých domech spatřit.

Během nacistické okupace přišlo opět zavedení němčiny a tedy i německého pojmenování ulic. Tento stav trval jen krátce a po skončení války byly všechny německé názvy bez výjimky odstraněny, ale dodnes jsou na některých nárožích patrné stopy po druhém štítu s německým názvem – příkladem je rohový dům na PellicověGorazdově ulici.

Poválečná léta přinesla několik drobných změn ve značení a pojmenování ulic. Ty sice dostaly zpět svá česká jména, ale na obdélníkových tabulkách, barevně odlišených a pokud možno bez předložek. Například z ulice „V hlinkách“ tak byly Hlinky nebo dělnická kolonie v Obřanech „U olší“ dostala název Olší. Zavedené barevné rozlišení tabulek bylo jednoduché: modré byly tzv. výpadové ulice (vedly od středu města) a červené ulice spojovací. Později bylo od modrých tabulek upuštěno.

Po únoru 1948 byly některé názvy v ostrém kontrastu s nastupující ideologií, a tak byly změněny. Masarykova nebo Churchillova ulice zkrátka neměly na mapě města místo (a nositelé těchto jmen zase neměli místo v paměti národa). Další změna přišla 10. října 1950; praktická skutečnost, že název ulice je ve vztahu k okolí, se stala v ovzduší studené války závadnou. Nádražní, Plynárenská nebo Tovární příliš zřetelně identifikovaly strategické cíle ve městě, naopak Tatranská, Údernická nebo Úzká neprozradily nic.

Převrat v roce 1989 vrátil ulicím jejich stará jména, přesto generace, které první kontakty s Brnem a jeho ulicemi získávaly během normalizace, stále chodí po „Gagarince“ a “Třídě vítězství“. Že může pojmenování ulic a míst přetrvat v ústním podání opravdu dlouho, dokazuje název „Římské náměstí“, jak se v letech 1744 - 1867 jmenovala Františkánská ulice. Troufnu si říci, že více lidí bude vědět, kde je Římské náměstí, ale Františkánská jim neřekne nic.

Zatím poslední změnu přinesla do názvů ulic čeština, v roce 1993 došlo k úpravě pravopisu velkých písmen. Začíná-li název ulice předložkou, píše se velké počáteční písmeno jak u předložky, tak u následujícího slova. Ačkoli byla značná část předložkových názvů změněna, výjimky se hledají snadno. Ulice Pod Kaštany nebo V Luzích existují, většinou s tabulkami se starým pravopisem. Bylo by příliš nákladné je měnit.

A s jakými tabulkami se můžeme na domech setkat dnes? Jsou trojího druhu, co se týče významu, variant jejich vzhledu a provedení je daleko více. Černé tabulky s bílým číslem popisným a názvem katastrálního území. Číslo orientační je spolu s názvem ulice na bílé tabulce. Zahradní domky, garáže a jiné objekty, které potřebují mít svou adresu, získávají evidenční číslo. To se píše zeleně na bílý podklad spolu s názvem katastrálního území.

Přes důkladnost, s jakou byly změny jmen ulic prováděny, najdeme občas výjimky. Zapomenutou ceduli se starým názvem, nebo jen její starší verzi. Dokladem toho je několik tabulek s evidenčním číslem 18 náležejících ke katastrálnímu území Křížová, které bylo zrušeno během II. katastrální reformy v letech 1966 - 1969; dodnes visí na plotech zahrádek na Kraví hoře.

Častým fenoménem jsou oválné tabulky, nalezneme je v hojné míře na domech v Masarykově čtvrti. Je tomu snad proto, že takové domy jsou po celou dobu v soukromém vlastnictví a povinnost vyměnit orientační tabulku leží na vlastníkovi, pro mnoho z nich bylo tehdy snažší oprášit oválnou tabulku schovanou někde na půdě, než utrácet za novou (a uznejme, že jistou roli zde mohlo hrát i estetické hledisko).

Zajímavých chameleonem je i dnešní ulice Babická, původně se jmenovala Krasová a začínala tam, co současná Krasová. Později k ní přirostla krátká boční ulička jménem Babická. V dalších letech rozdělil železniční viadukt Krasovou fakticky na dvě ulice. Logickým řešením bylo Krasovou zkrátit a Babickou prodloužit, k tomuto kroku došlo až v roce 1991, tedy téměř po 30 letech po rozdělení, a tak stále nalezneme domy s dvojím značením.


12. 11. 2011 – 1/320; f/7.1; ISO 400; ohnisko: 300 mm


13. 11. 2011 – 1/125; f/6.3; ISO 100; ohnisko: 84 mm


17. 11. 2011 – 1/320; f/5.6; ISO 1600; ohnisko: 300 mm


28. 10. 2011 – 1/320; f/7.1; ISO 1600; ohnisko: 204 mm


28. 10. 2011 – 1/125; f/5.6; ISO 1600; ohnisko: 300 mm


25. 9. 2011 – 1/320; f/10; ISO 100; ohnisko: 84 mm


6. 11. 2011 – 1/125; f/6.3; ISO 400; ohnisko: 84 mm


28. 10. 2011 – 1/100; f/4.6; ISO 200; ohnisko: 146 mm


12. 11. 2011 – 1/400; f/8; ISO 400; ohnisko: 300 mm


11. 8. 2011 – 1/160; f/7.1; ISO 100; ohnisko: 84 mm


11. 8. 2011 – 1/250; f/10; ISO 100; ohnisko: 84 mm


28. 10. 2011 – 1/500; f/8; ISO 1600; ohnisko: 152 mm


11. 8. 2011 – 1/200; f/8; ISO 100; ohnisko: 72 mm


11. 8. 2011 – 1/160; f/7.1; ISO 100; ohnisko: 84 mm


11. 8. 2011 – 1/100; f/5.6; ISO 1600; ohnisko: 84 mm


30. 10. 2011 – 1/200; f/5.6; ISO 1600; ohnisko: 300 mm


13. 11. 2011 – 1/160; f/18; ISO 400; ohnisko: 84 mm

Článek z 20. 11. 2011 byl naposledy upraven 17. 2. 2014
Kafélanka doporučuje
Odkazy a zdroje