Odlehčovací komora

Ústí přepadů z odlehčovacích komor jsou obvykle zasazena přímo do říčních břehů, jedna z pisáreckých komor je však rafinovaně zakončena do jakéhosi mostu pod cyklostezkou, přesto to zdaleka není její největší zajímavost.

Sklolaminátové potrubí velkorysého průměru DN 2000 přechází v obdélníkový průřez pomocí dvou zídek; jejich výška je dána výškou maximální hladiny, která se volí tak, aby při návrhovém průtoku bylo potrubí právě z poloviny zaplněno.

Pohodlnou chůzí kruhovým potrubím dorazíme po asi 100 m do pravoúhlé místnosti s retardační zídkou se stupadly zajišťujícími její pohodlné překonání. Jedinou vadou na kráse tohoto řešení jsou zachycené vlhčené ubrousky.

Uklidňující účinek denního světla na konci žlutavého tunelu narušuje nepřetržité žbluňkání ve výše položené stoce. Avšak vzhledem k záporným teplotám na povrchu je výskyt extrémního průtoku nepravděpodobný.

Úkolem retardační zídky je vytvoření vodního polštáře ve spadišti. Nízký otvor u dna odvádí malé průtoky a po opadnutí větších průtoků je jím prostor spadiště vypuštěn. Nečistoty zachycené na horním stupadle ukazují, jak vysoko zde během silného deště může voda vystoupat.

Obložení stěn a dna spadiště kamenem je sice estetické, ale primárně je zvoleno kvůli odolnosti před abrazivním účinkem rychle proudící vody s nečistotami (především pískem).

Tečné napojení přepadu z odlehčovací komory na válcovou šachtu má za následek vznik víru, které společně s vytvořeným vodním polštářem ve spadišti tlumí energii přitékající vody.