Kašna

Náměstí Svornosti je již pár let po rekonstrukci, zatímco kašna s betonovou sochou na ni stále čeká. Řada laviček má zřejmě tento nešvar zastínit, přesto se nefungující kašna stává dočasným hřištěm pro děti čekající na své nakupující rodiče.

Betonová socha ležící dívky nazvaná Sladké nicnedělání byla na náměstí umístěna až roce 1988 a snad ji lze považovat za exemplář pozdního brutalismu, přestože byla vytvořena pro brutalismus netypickou technikou.

Stopy po nástrojích v betonu dokazují, že socha vznikla klasickým sochařským přístupem, tedy cíleným odstraňováním částí tak, aby bylo dosaženo požadovaného tvaru.

Sochy jako součásti vodních prvků v sobě obvykle ukrývají nějakou trysku, ze které vypouštějí vodu. Zde byl zvolen opačný přístup, takže hlava dívky byla z menšího podstavce ostřikována vodou.

Čtyřpaprsková tryska byla jednoduše vytvořena vyvrtáním otvorů do záslepky na konci potrubí, z hydraulického hlediska je takové řešení nevhodné, především s ohledem na vyšší potřebný výkon čerpadla.

Neobvykle vysoký počet přelivů kontrolujících výšku hladiny (s ohledem na očekávatelnou kapacitu trysky) je dán spíše estetickými požadavky na symetrii. Je však také možné, že užití většího množství přelivů umožnilo dosáhnout takové přepadové výšky, při které plovoucí znečištění tolik nezanášelo ochrannou mřížku.

Pohledem a především poslechem skrz ochrannou mřížku přelivu se lze přesvědčit, že pod celou kašnou je zásobní nádrž, ta je však zanesena do neznámé výšky nepořádkem.

Deštěm splavené nečistoty ukazují místo, ke kterému je vyspádováno dno kašny. Na něj navazuje vypouštěcí potrubí, které je stále otevřené, jinak by se v kašně držela voda. Dvojice poklopů pravděpodobně umožňuje sestup do prostoru pod kašnou.