Jeskyňka

Odhalené hlinité svahy lidé často využívali k hloubení podzemních prostor, za války byly budovány jako úkryty pro cenné věci, místní se sem schovávali před nálety. Některé prostory vděčí za svůj vznik dětské kratochvíli, kdy měkká hlína přímo vybízí k hloubení chodbiček. Kníničské díry jsou upomínkou na válku, obyvatelé vesnice se zde ukrývali, když přecházela fronta.

Na otvory do prudkého svahu narazíme ve značné části údolí, některé ukrývají jen malou místnost, za jinými se nachází rozsáhlejší systém propojených místností a chodeb s více vstupy. O primitivním způsobu hloubení není třeba pochybovat, dokladem je dramatický reliéf stěn.

Díky značné odlehlosti od středu města podzemí nejeví negativní znaky obydlení lidmi bez domova. Nepořádek je zde ojedinělou záležitostí; problémem je špatná pevnost materiálu, který po navlhnutí není stabilní. Z čela svahu opadávají bloky zeminy, uvnitř se zase objevují praskliny ve stropě.

Jeden ze vstupů je dokonce zavalený, příčinou mohlo být utržení stěny nad vstupem, ale vyloučit nelze ani cílené zavezení, zvenku je ještě zaházen větvemi stromů. V této části je strop zčernalý kouřem a pokryt sazemi, které velmi ochotně špiní už při letmém kontaktu.

Prostora na předchozí fotografii se prudce zužuje až na stěží průlezný otvor, kterým se napojuje na místnost s vlastním vstupem položenou o úroveň níže. V ní se nachází několik navlhlých a plesnivějicích matrací, bližší průzkum proto proveden nebyl.