Cukrovar
Pěstování cukrové třtiny sahá hluboko před počátek našeho letopočtu a nemožnost jejího pěstování v evropských klimatických podmínkách dělala v Evropě přibližně až do konce 18. století z cukru luxusní zboží, které bylo dováženo z kolonií (a bylo tak silným motorem rozvoje otrokářství). Teprve objev způsobu výroby cukru z cukrové řepy a jeho průmyslová výroba, umožnil pokles cen a postupné rozšíření ke všem společenským vrstvám.
Roku 1830 Rakousko osvobodilo domácí výrobu řepného cukru od daní a začaly hojně vznikat panské cukrovary. Další rozvoj výroby byl podpořen díky zdokonalení difúzního procesu při výrobě řepného cukru (vynálezcem difuzéru byl vlastník židlochovického cukrovaru Julius Robert; toto nové zařízení začala vyrábět od roku 1866 strojírna Wannieck – dnešní galerie Vaňkovka v Brně). Z Českých zemí se stává cukrovarnická velmoc a mnoho malých obcí dosáhlo díky přítomnosti cukrovaru významného rozvoje. O století později je v provozu jen pár původních cukrovarů, z ostatních se (pokud vůbec ještě existují) většinou staly neperspektivní moderní ruiny bez naděje na změnu k lepšímu.
Historie
Dějiny cukrovaru v Čelechovicích na Hané se začínají psát roku 1839, kdy byl na místě pivovaru ze 17. století postaven belgickým šlechticem Filipem Ludvíkem ze Saint-Genois jeden z prvních cukrovarů na Moravě. Do roku 1901 stihl vystřídat ještě několik vlastníků, kteří výrobu zmodernizovali. V roce 1879 instalací difuzérů a roku 1883 pořízením elektrického osvětlení (Mahenovo divadlo v Brně bylo elektrifikováno pouze o rok dříve). Ve stejném roce je do Čelechovic zavedena dráha od Olomouce s vlečkou k cukrovaru. Když byl roku 1894 v obci zřízen samostatný poštovní a telegrafní úřad, tak cukrovar propůjčil místnosti potřebné k jeho provozování.
V již zmíněném roce 1901 koupili rolníci z Čelechovic cukrovar za 1 440 544 korun, vzniklá akciová společnost Rolnický cukrovar v Čelechovicích vlastnila továrnu až do konce 2. světové války. Předsedou správní rady byl rolník a někdejší starosta Čelechovic Josef Havránek. Dne 9. února 1905 cukrovar vyhořel, avšak ještě téhož roku je obnoven, modernizován a 11. října 1905 je zahájena řepná kampaň. Obnovený závod mohl zpracovávat 850 tun řepy cukrovky denně. V letech 1918 až 1927 probíhá postupná modernizace a denní kapacita narůstá na 1000 tun řepy. Především zásluhou předsedy Havránka cukrovar i nadále velmi pozitivně ovlivňoval veškeré dění v obci.
Nacistická okupace měla vliv i na čelechovický cukrovar, který byl v roce 1941 spojen s drahanovickým cukrovarem a až do konce války se v Čelechovicích řepka jen přijímala a její zpracování probíhalo v Drahanovicích. Dekretem prezidenta Beneše z roku 1945 byly oba cukrovary převedeny pod národní správu a 3. června 1948 došlo ke znárodnění. 4. července roku 1963 zachvátil cukrovar druhý požár, ze kterého se vzpamatovával až do roku 1965. Do roku 1981 probíhala výroba, na podzim se uskutečnila poslední řepná kampaň a v dalším roce byl cukrovar zrušen, ale jeho objekty byly využívány místním zemědělským družstvem jako sklad agrochemikálií.
Po pádu komunistického režimu získala cukrovar soukromá společnost, která se zabývala distribucí pohonných hmot. Později získává celý areál cukrovaru jako zástavu společnost KM Prona, která jej po dlouhou dobu nabízela k prodeji. Ještě v roce 2014 psal Prostějovský večerník, že na místě mají vyrůst rodinné domy. O rok později referuje Týdeník Prostějovska, že cukrovar kupuje firma Armex Oil, která plánuje cukrovar zbourat a postavit zde přečerpávací stanici paliva. Po demolici koncem podzimu 2015 zbyl z historicky významného cukrovaru jen 45 metrů vysoký osmiboký komín, který snad bude zachován. Můžeme tedy doufat, že významnou kapitolu dějin obce bude připomínat kromě Cukrovarské ulice a hospody U Cukrovaru i zrekonstruovaný komín.
Cukrovar v Čelechovicích na Hané při pohledu od vodní nádrže
10. 11. 2013 – 1/125; f/5.6; ISO 100; ohnisko: 44 mm
Cukrovarská ulice s bývalým cukrovarem
10. 11. 2013 – 1/125; f/4.5; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Jediným pozůstatkem dřívějšího pivovaru je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století
10. 11. 2013 – 1/80; f/3.5; ISO 400; ohnisko: 28 mm
Letopočet 1877 na zdi cukrovaru
10. 11. 2013 – 1/80; f/5.3; ISO 400; ohnisko: 70 mm
Přístup po vlečce k cukrovaru
10. 11. 2013 – 1/80; f/5; ISO 100; ohnisko: 56 mm
Zakončení vlečky u cukrovaru
10. 11. 2013 – 1/80; f/7.1; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Nákladní váha na vlečce
10. 11. 2013 – 1/80; f/5.6; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Ruiny čelechovického cukrovaru
10. 11. 2013 – 1/400; f/10; ISO 100; ohnisko: 18 mm
Světlík ve střeše hlavní budovy cukrovaru
10. 11. 2013 – 1/500; f/8; ISO 100; ohnisko: 140 mm
Kulaté okno ve štítu cukrovarské budovy
10. 11. 2013 – 1/640; f/4; ISO 100; ohnisko: 140 mm
Poškozená omítka nad oknem
10. 11. 2013 – 1/640; f/5; ISO 200; ohnisko: 250 mm
Pozůstatky skleněné výplně oken jsou zneprůhledněny stříbrnou barvou
10. 11. 2013 – 1/200; f/6.3; ISO 100; ohnisko: 140 mm
Štít bočního křídla budovy
10. 11. 2013 – 1/80; f/8; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Vysoká štíhlá okna evokují vzhled gotické katedrály
10. 11. 2013 – 1/500; f/8; ISO 100; ohnisko: 140 mm
Černá skládka v blízkosti hlavní budovy
10. 11. 2013 – 1/80; f/7.1; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Cedule zakazující skládku smetí
10. 11. 2013 – 1/3; f/11; ISO 100; ohnisko: 84 mm
Čelní pohled z areálu na budovu cukrovaru s komínem
10. 11. 2013 – 1/80; f/9; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Místo oken zdobených vitrážemi vytvářejí estetiku ruiny plné a rozbité výplně
10. 11. 2013 – 1/200; f/8; ISO 100; ohnisko: 140 mm
Prostor uvnitř hlavní budovy je až na odpadky prázdný
10. 11. 2013 – 1/8; f/10; ISO 100; ohnisko: 18 mm
Novodobá vestavba z pórobetonových tvárnic
10. 11. 2013 – 1/80; f/3.5; ISO 400; ohnisko: 28 mm
Strop s elektrickým osvětlením
10. 11. 2013 – 1/8; f/10; ISO 100; ohnisko: 18 mm
Detail elektrického osvětlení
10. 11. 2013 – 1/200; f/4; ISO 1600; ohnisko: 140 mm
Nápis „bojíte se tmy“ na zdi
10. 11. 2013 – 2 s; f/14; ISO 100; ohnisko: 46 mm
Nízké podzimní slunce proniká okny a v návštěvníkovi vzbuzuje pocit téměř náboženské úcty
10. 11. 2013 – 1/320; f/10; ISO 100; ohnisko: 18 mm
Boční místnosti s pozůstatky dodatečné elektroinstalace vedené necitlivě přes okna
10. 11. 2013 – 1/15; f/10; ISO 100; ohnisko: 18 mm
Průhled skrz příčnou část budovy cukrovaru
10. 11. 2013 – 1/40; f/10; ISO 100; ohnisko: 32 mm
Spadená střecha ve vedlejší části objektu
10. 11. 2013 – 1/80; f/4.5; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Detail styčníku se šroubovými spoji
10. 11. 2013 – 3 s; f/11; ISO 100; ohnisko: 84 mm
Strop ve starší části je podpírán nýtovaným sloupem
10. 11. 2013 – 2 s; f/10; ISO 100; ohnisko: 18 mm
V místech, kde prosakuje střecha, roste mech
10. 11. 2013 – 1 s; f/10; ISO 100; ohnisko: 18 mm
Místnost kontaminovaná barvami
10. 11. 2013 – 6 s; f/8; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Zřejmě původní nápis „PRÁZDNÉ“ na zdi trefně vystihuje její dnešní stav
10. 11. 2013 – 1 s; f/10; ISO 100; ohnisko: 18 mm
Pohled přes špinavé okno na obytné budovy
10. 11. 2013 – 1/50; f/10; ISO 100; ohnisko: 36 mm
Kdysi obytné budovy dnes jen nahrazují plot vymezující areál cukrovaru
10. 11. 2013 – 1/80; f/5.6; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Část budov je dosud obydlena
10. 11. 2013 – 1/500; f/9; ISO 100; ohnisko: 140 mm
45 metrů vysoký oktagonální komín
10. 11. 2013 – 1/80; f/9; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Plechový kouřovod napojený na komín dosud odolal snahám o přesun do šrotu
10. 11. 2013 – 1/80; f/3.5; ISO 1600; ohnisko: 28 mm
Skládka plastového nábytku v patě komína
10. 11. 2013 – 1/80; f/8; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Komín je vybaven i vnitřním žebříkem z ocelových kramlí
10. 11. 2013 – 1/80; f/6.3; ISO 100; ohnisko: 28 mm
Hlavice komína je ozdobena jakousi štětkou
10. 11. 2013 – 1/640; f/5.6; ISO 100; ohnisko: 404 mm
