Čekárna

Funkcionalistická čekárna pouliční dráhy na Obilním trhu z roku 1926 od Oskara Pořísky ukazuje, že i ryze účelná stavba může být krásná. Architekt pomocí jednoduchých výrazových prostředků dosahuje neobyčejně vyváženého výtvarného účinku – objekt lehce vystupuje nad chodník, zároveň se drží stranou a skrz boční skleněné výplně umožňuje ničím nerušené průhledy ulicí.

Necitlivými úpravami a zásahy je velice snadné architektuře ublížit, výmluvným dokladem je nynější stav objektu. Nejde jen o jeho zanedbaný stav, který je dočasně řešen jednotným šedivým nátěrem; daleko větším hříchem je popření původní funkce, záchodky jsou mimo provoz už od 80. let a na tramvaj či trolejbus tu dnes čeká málokdo.

Jediná údržba spočívala v pravidelném obnovování šedého nátěru, případně i v překrytí původní podlahy dřevěnými prkny či deskami. Takový stav sice nezvyšoval atraktivitu místa pro na spoj čekající cestující, zato svou vyprázdněností provokoval k dílu sprejery všeho druhu.

Pod šedou barvou stále nezřetelně vystupují obrysy původního bílého obkladu. Dvířka mezi sedačkami vedou do malé místnosti pro obsluhu, která v minulosti mohla kontrolovat vstup do podzemních veřejných toalet.

Z bočních stran vede pod čekárnu schodiště, z levé strany byl přístup pro ženy, z pravé pro muže. Původně bylo z vnější strany ohraničeno jen nízkým zábradlím. Instalaci masivních mříží provedl dopravní podnik poté, co přestaly být toalety v provozu.

Pod provizorním nátěrem je ukryt drobný a zřejmě i původní detail. Oko pro řetízek, kterým se uzavíral vstup do toalet v suterénu zastávky.

Jako atribut Pořískovy tvorby můžeme chápat i začlenění veřejných toalet do realizovaných staveb, nalezli bychom je ve dvou dnes již neexistujících čekárnách na Moravském náměstí (Kiosk) a náměstí Svobody („hříbek“) nebo v budově Městské ubytovací kanceláře, dnešního Čedoku na Nádražní ulici.

Z místnůstky nad vstupem jsou nad oběma schodišti okénka, která obsluze sice umožňovala mít přehled o vstupujících osobách, avšak bez možnosti například vybírat poplatek.

Původně byl suterénní prostor pravděpodobně rozdělen místností, ve které sídlila osoba mající dozor i možnost přímé interakce s uživateli toalet.

Velikost místnosti pod čekárnou je shodná s půdorysem objektu na povrchu. Její stav je 30 let po opuštění žalostný; odkrytá výztuž na stropních trámech a zcela chybějící keramické obklady stěn. Dochována je pouze dlažba na podlaze.

Ve střední části zdi naproti vstupu nalezneme na zvenku napadaném podzimním listí fragmenty vodovodní přípojky. Poklop zřejmě ukrýval šachtu s vodoměrem.

Mezery mezi betonovými trámy Oskar Poříska důvtipně využil k prosvětlení suterénních prostor, v minulosti byly vyplněny skleněnými tvárnicemi - luxferami.

Koncem roku 2014 se zdálo, že se blýská na lepší časy a památkově chráněný objekt se dočká konverze na kavárnu Tram Café, avšak ukázalo se, že takový záměr není možné z především technických důvodů realizovat.

Po nevydařené rekonstrukci je objekt v torzálním stavu a uvažuje se i o zrušení statutu kulturní památky. Došlo rovněž k těžko napravitelnému zasypání suterénu a jeho úplnému zabetonování.

Zda bude stavba po opravě stále původním objektem, nebo jen jeho replikou je věcí odborného posudku památkářů. Ostatně ve vztahu k funkcionalistické architektuře by to nebyl první přešlap (po Zemanově kavárně), kterého se Brno dopustilo.