Kryt CO

Štolový kryt CO s délkou chodeb 900 metrů, třídou odolnosti 2 (tedy nejvyšší), třemi vchody a kapacitou až 2500 osob. Tak by mohla znít stručná charakteristika krytu pod Petrovem. Všechny tři vstupy umožňují jak přímý vstup do krytu, tak vstup přes odmořovací propusť (toho se využívalo za bojového provozu). z knihy Brněnské podzemí Aleše Svobody

Ražba štol započala hned po skončení války, probíhala ve třech etapách a kryt byl dokončen v roce 1955. Na rozdíl od krytu pod Špilberkem, který sloužil vedení štábu CO města, byl kryt Denis určen pro širokou veřejnost pohybující se v době útoku v okolí nádraží.

Nad vstupem z Husovy ulice jsou patrné hned dva komínky, první je nasávací místo filtroventilace a druhý, v pozadí slouží k výfuku splodin z dieselagregátu, který fungoval jako náhradní zdroj elektrické energie.

Zajímavostí je, že u vchodu jsou pouze plynotěsné dveře, tlakově odolné plynotěsné dveře jsou až hlouběji v krytu, před místností individuální chemické očisty. Pronikající denní světlo rychle slábne, a tak ani kolemjdoucí hluboko do krytu neuvidí.

Vodorovně umístěné válce na tlakových dveřích mají zabránit jejich deformaci tlakovou vlnou. Barevné označení hrubých prachových filtrů říká, v jakých provozech FVZ jsou potřeba (zelená - větrání, žlutá - filtroventilace). Hrubé prachové filtry jsou umístěné v prachových komorách a čistí se proplachováním vodou.

Odmořovací propusť slouží ke vstupu do krytu za bojového provozu, tedy za situace, kdy je okolí krytu zamořeno a FVZ je v provozu filtroventilace; během provozů regenerace nebo izolace není vstup do krytu povolen. Příchozí zde sejme svrchní oděv a provede protichemickou očistu, ochranou masku si však ponechá.

K nadstandardnímu vybavení patří dieselagregát se strojovnou z 50. let. Ačkoli spíš připomíná muzejní exponát, je prý stále funkční. Okénkem na pravém okraji fotky je možné kontrolovat chod dieselelektrického soustrojí ve vedlejší místnosti.

V místnosti s dieselagregátem to silně čpí naftou a olejem, přesto je od strojovny oddělena obyčejnými dveřmi. K dalšímu vybavení patří velký elektrický ohřívač vody; zarážející je, že se nachází v části krytu, kam může snadněji proniknout zamoření.

Srdcem každého krytu je filtroventilační zařízení (FVZ), které přes filtry nasává venkovní vzduch a zajišťuje v krytu přetlak. Vzhledem ke své kapacitě je kryt vybaven čtyřmi FVZ typu 1000a schopných za hodinu nasát dohromady 4000 m³ vzduchu. Na pravé straně je kolona pohlcovačů CO₂.

Označení "a" v typu FVZ znamená, že zařízení je schopno regenerace vydýchaného vzduchu. Kromě absorbce CO₂ je nutné do atmosféry krytu dodávat kyslík, který je zkapalněný uskladněn v bombách. Podle počtu osob se pak nastavil potřebný průtok.

Vodní režim měly krytu zajistit dvě studny. V místnosti označené jako "chlazení FVZ vodou" jsou vodní čerpadla i s tlakovými nádobami. Dá se tedy předpokládat, že se starala i o dodávku vody. Chlazení vzduchu je nutné zejména při provozu izolace, kdy v krytu stoupá koncentrace CO₂ (neměla by však překročit 5% hranici).

Jedna z propojovacích chodeb slouží jako sklad. Na tlejících policích lze kromě náhradních dílů FVZ (různá kolena, pryžové spojky) nalézt i nástrčkové klíče obludných rozměrů, petrolejky či rozprašovač desinfekce.

V současnosti se kryt využívá k uskladnění zachráněných kamenných fragmentů Královské kaple. Jsou pečlivě roztříděny a při teplotě 12°C a relativní vlhkosti vzduchu 60%, které tu jsou udržovány, tu mají ideální podmínky k přečkání věků.

V bíle omítnutých štolách je většinou prázdno, u některých stěn jsou uskladněny v krabicích protichemické filtry a další vybavení potřebné až za bojového provozu.

Podél jiných stěn zase byly umístěny tlakové lahve s kapalným kyslíkem, k jejich přepravě sloužil speciální vozík. V krytu mělo být 120 lahví, které by při plné kapacitě dodávaly kyslík až 4 dny. Dřevěná nosítka budí dojem, že patří k nejstaršímu vybavení krytu a nejspíš tomu tak skutečně bude.

Toalety, umývárny a sprchy patří k základnímu vybavení každého krytu. Z plánku je patrné jejich rozmístění. Štola je přepůlena a jedna z poloviny rozdělena na buňky s jednotlivými mísami. Na muže a ženy jsou rozděleny sprchy a některé záchody. Umývárny jsou společné na chodbách.

Většina chodeb je prázdných, pouze u stropu se táhnou elektrické rozvody a potrubí FVZ. Před obsazením krytu by sem byly instalovány jednoduché lavice a pryčny. Atmosféra by tu však byla víc než tísnivá, jediným prostředkem pro zkrácení dlouhé chvíle byl drátový rozhlas.

Nouzové východy jsou nezbytnou součástí každého krytu. Nejinak je tomu i u krytu Denis, nalézáme zde celkem 4 nouzové východy, 3 šachtové, které slouží zároveň jako sací místa FVZ a mají i prachovou komoru. Raritou je nouzák ústící do historického sklepení Kapucínského kláštera.