Lávka

Vrátnice s navazující lávkou přes koleje zřejmě sloužila obyvatelům Obřan, kteří za prací do Maloměřické cementárny přicházeli Krasovou ulicí.

Původně modrý nátěr zábradlí ustupuje a odkrývají se starší vrstvy, tento proces je nestejnoměrný a celá konstrukce tak získává strakatou patinu.

Nemilosrdný zub času odhaluje i přetřené nápisy s typovým označením a vlastnostmi ocelové konstrukce lávky.

Nezvykle nízko umístěná lampa je na celé lávce jediná, zřejmě měla osvětlovat především schodiště stoupající od vrátnice.

Asfaltový povrch je překvapivě celistvý, přestože chomáčky mechu, trsy trávy i zakořeněný náletový stromek svědčí o dlouhém nepoužívání.

Všichni příchozí byli sledování průmyslovou kamerou; dnes je toto nepřehlédnutelné oko velkého bratra slepé, nahradily ho desítky jiných, stěží postřehnutelných, slídilů.

Konektor pro napojení kamery na bezpečnostní systém na první pohled zaujme svým robustním tvarem, který připomíná staré třífázové zásuvky.

Na schodiště navazuje panelová cesta, na kterou se záhy napojuje i vyšlapaná cestička. Z vrátnice totiž bylo možné sejít i do kolejiště a cestu si tak nepatrně zkrátit.

Lávka nesměla zasáhnout do průjezdného profilu na vlečce do Malomeřické cementárny, proto je její výška větší, než by mohlo být na první pohled nutné.