Skleníky

Řada několika skleníků působí dojmem, že se z posledních sil snaží v sobě udržet bující vegetaci a tento boj nezadržitelně prohrává. Můžeme pozorovat, jak nejhouževnatější stromy už pronikly skrz rozbitou skleněnou výplň k blíž obloze.

Na některých místech uvnitř situace tak dramatická není, výplň stropu i stěn je téměř nepoškozená, což umožňuje přežít jen vláhově méně náročným rostlinám. Pod stropem můžeme vidět zavěšené zbytky rozvodů závlahového systému.

Ocelové prvky konstrukce skleníku jsou chráněny proti korozi žárovým zinkováním, oproti nátěru, který je nutné obnovovat, jde o metodu bezúdržbovou, která zajistí i opuštěnému skleníku dlouhou životnost. Podél dělicích stěn se táhne potrubí určené k vytápění.

Popínavé rostliny s charakteristickými šišticemi, které v seschlých trsech visí ze stropů bychom tu nečekali. Jde o chmel, který tu mohl být dříve pěstován záměrně, nebo jde jen o plevel, protože chmel se často vyskytuje i planě u řek nebo na okrajích lesů.

Jak postupujeme hlouběji chmel houstne a vytváří těžko prostupné bariéry. O to větší je překvapení, když se ve skleníkovém pralese objeví bílý vrak automobilu volkswagen.

Vzhledem k blízkosti řeky bylo pro provoz skleníků výhodné brát říční vodu pro závlahu. Dodávku této vody zajišťovala čerpací stanice, jejíž ruiny se u cesty stále nacházejí.