Podchody

Až do konce 70. let sloužil podchod zaměstnancům maloměřického nádraží a přilehlých podniků. V souvislosti s výstavbou líšeňského sídliště a teplovodu, byl teplovod veden právě starým podchodem. Pro pěší byla postavena lávka.

Po jedné straně jsou instalovány držáky pro napěťová vedení, jako v kolektoru. Středem prochází teplovodné potrubí. Osvětlení je dávno mimo provoz, projít podchodem bez baterky je takové malé dobrodružství.

V polovině trasy podchodu je odbočka k vlakovému nástupišti. Když byl pokládán teplovod, byl vstup z nástupiště zazděn, ale lidská zvědavost zvítězila. Prostor za zazdívkou je téměř prázdný a jak schody stoupají postupně se snižuje.

Prostřední vstup do podchodu byl necitlivě přestavěn na sklad. Schodiště je zakryto fošnami a do vstupu byla vsazena plechová vrata.

Blíž k městu vede pod nádraží ještě jeden podchod, architekturou vstupů se podobá tomu předchozímu, liší se však ve funkci – tento stále slouží lidem a také je zanesen v mapě.

Podzemní část je v normálním stavu, podobně jako jiné podchody v okrajových částech města. Osvětlení není třeba, díky frontálnímu vstupu je světla dostatek.

Podchodem se dá dostat přímo do prostoru nádraží, mezi koleje. Je proto zarážející, že na to není nikde upozorněno.